Zakreslíme-li body uvažovaných impedancí zářiče do Smithova diagramu, podotýkám, všechny uvažované body z předchozí tabulky, tedy DP1 až DP6, budou v diagramu od sebe nesnadno rozlišitelné, překrývají se v místě, kde je zelený čtvereček na obrázku vpravo, ukazuje na ně zelená šipka.

Do Smithova diagramu si rovněž z menu programu namalujeme alespoň 3 kružnice (modré). Uvnitř kruhů leží body, ve kterých je poměr stojatých vln (VSWR) lepší než 1.2 (nejmenší kruh), lepší než 2 (střední kruh) a lepší než 3 (největší kruh).

Poznámka: Uprostřed Smithova diagramu je bod
s impedancí Z = 50 + j0, tj. VSWR = 1 (dokonalé přizpůsobení ke koaxiálnímu napáječi).

Našemu zářiči s impedancí DP1 by vyhovovala pro nejlepší VSWR elektrická délka žebříčku LL= 21.1 metru,  VSWR bude cca 1.2 a impedance v místě napájení bude Z = 59 Ohmů na f = 3.550 kHz. Pokud bude impedance zářiče jiná (např. odpovídající DP2 až DP6), budou se impedance v bodě napájení pohybovat mezi fialovými body kolem středu diagramu (body jsou pospojované tlustou lomenou čárou). Toto řešíme v programu tak, že z menu Extras zapneme funkci Sweep a zvolíme volbu Sweep over datapoins. Program nám výsledné impedance vykreslí bezprostředně a jednoduchým pohledem vidíme, jak na tom jsme.

Poznámka:

Antény typu Single Zeppelin a Double Zeppelin z dílny ok1ufc jsou standardně vždy dodávané s žebříčkem PCV-570-84 větší délky. Důvodů je rovněž několik. Jednak ne vždy lze realizovat fyzicky anténu s žebříčkem délky 1/4 lambda, vzdálenost je prostě větší. Existuje však další důvod, a sice použitý tuner není schopen ladit vysoké impedance antény na harmonických kmitočtech (např. na 7 MHz je žebříček půlvlnný, impedanci by netransformoval a byla by vysoká). Větší délka LL žebříčku nám však může způsobit jiné komplikace - viz další odstavec.

Pokud je žebříček delší o 2 metry, probíhá transformace podle diagramu vpravo. Anténa vykazuje v místě napájení induktivní charakter, poměr stojatých vln VSWR je již vyšší než 3, impedance na svorkách jsou opět namalované jako fialové body pospojované lomenou čárou, leží již mimo kruh VSWR=3 (nahoře, napravo od něho)

Automatický tuner si s vyladěním impedancí řádu desítek až stovek ohmů, včetně desítek jalových jX Ohmů poradí. V diagramu přibyl k zelenému oblouku žebříčku ještě oblouk kapacity a indukčnosti tuneru. Poradí si s dlouhým žebříčkem vestavěné tuneru v TRXu a manuální tunery? Vypočtěme tedy hodnoty potřebné kapacity C a indukčnosti L. Možná budete překvapeni:

Potřebná kapacita C je 772 pF !!! (a některé tunery mají C jen 250 nebo 500 pF), indukčnost je zpravidla realizovatelná.

Poznámka: Dlouhý žebříček se nám může hodit pro celou řadu aplikací, ale, jak vidíte, může být rovněž na závadu a může být příčinou velice obtížného ladění.

Na obrázku vpravo byl do Smithova diagramu zakreslen žebříček antény, který je o 2 metry kratší. Anténa vykazuje v místě napájení kapacitní charakter pro všechny vstupní body DP1 až DP6, tedy bez ohledu na to, zda byl zářič krátký nebo dlouhý. Impedance na svorkách jsou rovněž nakreslené jako fialové body pospojované lomenou fialovou čárou. Body jsou mimo kruh s VSWR = 3.

Automatický tuner si s krátkým žebříčkem rovněž poradí. Pro jistotu vypočteme potřebné hodnoty kapacit a indukčností L článku:

Všimněte si, že schéma tuneru je stále stejné (L článek typu dolní propust, generátor je vpravo). Potřebná indukčnost L má podobnou hodnotu, jako v předchozím případě (3.5 mikroH). Potřebná kapacita C je však 55.5 pF ! A to je hodnota realizovatelná na většině vestavěných tunerech, případně na manuálně laděných tunerech.

Realizace i tak jednoduchých antén, jako je Single Zeppelin nebo Double Zeppelin by měla být prováděna s uplatněním obou základních měřicích metod.

1. A to snahou o naladění zářiče bez napáječe do rezonance alespoň na kmitočtu fundamental, tj. měla by se nastavit geometrická délka zářiče (délka kolem 41 metrů) tak, aby při velice volné vazbě s anténou nám analyzátor indikoval rezonanci nebo aby byla rezonance zjevná na požadovaném kmitočtu pomocí GDO.

2. Nalezením impedance při základním kmitočtu (v příkladu jsem to řešil na kmitočtu 3.550 kHz) na svorkách antény. Pokud je jX vysoké a kladné (desítky až stovky Ohmů), je žebříček dlouhý a ke kompenzaci induktivního charakteru bude zpravidla vyžadována vysoká kapacita, která přesáhne možnosti tuneru. Potom musí být žebříček zkrácen. Pokud je jX záporné, zkrátili jsme žebříček více, než je třeba. Tuner si s tím zpravidla hravě poradí. Při pečlivém měření lze velice dobře rozlišit mezi kladnou či zápornou reaktancí a anténu nastavit jen s použitím žebříčku do rezonance (tj. jX = 0). VSWR pravděpodobně nebude VSWR=1, to by byla málo pravděpodobná náhoda, ale s vysokou pravděpodobností bude menší než 2. Nemusí to však být pro nás naladění finální, zejména, musíme-li udělat kompromis na jiném pásmu.