Všeobecně Hamům, kteří mají za sebou celou řadu experimentů s
jednoduchými drátovými anténami je známo, že ladění tenkých LW antén je
poměrně ostré, ale v literatuře a na internetu se stále objevují články o
zázračných anténách, které jsou také drátové a nádherně přizpůsobené.
Právě o tom bylo moje dnešní měření u kamaráda.
Popis antény
Anténa byla vyrobená z izolovaného drátu. Měřením pomocí pásma jsem
zjistil délku L = 40.9 m a laserovým měřičem vzdálenosti jsem zjistil
výšku koncového izolátoru nepatrně přes 10 m.
Měření
Pro měření proudů jsem si připravil jednu sondu a jemné silonové lanko
a navíjecí kolečko (bubínek). Anténu jsem celou (od izolátoru k izolátoru)
přejel na 36 otáček kolečka. Rozhodl jsem se udělat 18 proudových měření
ve dvou konfiguracích.
Konfigurace 1
Anténa byla připojena přes transformační člen vyrobený podle publikovaného
návodu. V pásmu od 3 do 3.8 MHz byla anténa přizpůsobena a VSWR bylo menší
než 2 !!! Nejlepší VSWR bylo pod pásmem, přibližně na kmitočtu 3360 kHz:

Konfigurace 2
Anténa byla připojena k napáječi přes LC pasivní článek, který tvořil
velký roller (postříbřený pásek) a kondenzátor od OK1TN, jehož parazitní
indukčnost byla stanovena přibližně hodnotou 0.0057 mikroHenry při
maximální kapacitě kolem 130 pF. S tímto LC článkem byla anténa pro VSWR
lepší než 2 přizpůsobena však jen v rozsahu kmitočtů od 3.26 do 3.45 MHz.
Průběh VSWR vypadal tedy takto:

Měření proudů
Srovnáme-li si obě hodnoty měření VSWR, zjistíme, že u širokopásmového
přizpůsobení je průběh krásně plochý, ale u LC článku je široký necelých
200 kHz pro VSWR lepší než 3. V každém případě by nám na pásmu 80 m
vyhovovala širokopásmová anténa, pokud by její vyzařování bylo s klasickou
LW anténou srovnatelné. Takovou skutečnost si snadno ověříme změřením
anténních proudů. Měření bylo provedeno na kmitočtu 3.576 kHz:

Z 18 naměřených bodů každé čáry byly sestaveny dva diagramy. Modrá čára
odpovídá přizpůsobovacímu LC článku a čára červená odpovídá přizpůsobení
pomocí transformátoru vyrobeného podle návodu. Maximální hodnota proudů
byla nalezena v 10 bodě měření proudů (zleva) a u červené čáry byl naměřen
proud, jehož magnituda odpovídala přesně 30 procentům proudu ve stejném
bodě, pokud byla anténa přizpůsobena pomocí LC článku.
Stanovení svorkové impedance antény
Při použití LC článku byla anténa vyladěna rollerem a otočným
kondenzátorem. Obvodové prvky byly opatrně odpojeny spínači a byly změřeny
jejich hodnoty. Roller měl indukčnost asi 30.9 mikro H a kondenzátor měl
kapacitu 73 pF a byl vytočen přibližně do poloviny své maximální kapacity.
Z odměřených hodnot byla výpočtem stanovena impedance antény pomocí
Smithova diagramu. Vyšla mi kolem Z = 8500 -j500.
Jenže takto stanovená hodnota příliš neodpovídala převodovému poměru
širokopásmového transformátoru s jednou kompenzační kapacitou ani náhodou.
Začal jsem tedy připojovat k L článku paralelní bezindukční odpory R. Po
připojení hodnoty kolem 1 kOhmu jsem docílil téměř stejného průběhu VSWR,
který odpovídal průběhu z měření se širokopásmovým transformátorem. Víme,
že v takovém případě však teče zářičem antény jen 30% proud. Pomocí SW pro
modelování však můžeme stanovit vyzařování obou konfigurací stejné antény.
Vyzařování
Anténa byla instalována jako sloper
(šikmý drát), bohužel, horním koncem jen do výšky 10 metrů, tedy
nizoučkou. Při nejlepší vůli by měla zisk kolem 2 dBi a zářila by
kolmo vzhůru, což by se hodilo pro místní spojení, pokud bychom trochu
"přiložili".
Širokopásmovému připojení však odpovídá vyzařování o
celých 10 dB horší. Výsledku, kterého docílíme u antény s LC článkem s
50 Watty na svorkách, docílíme u širokopásmové antény s půlkilowattem
výkonu. |
 |
|