Home O anténách       Kontakt

      
 
  Digitální provoz JT9 na IC-7200

Všeobecně

Digitální druh provozu JT9 si velice rychle získal mou oblibu. Používám software WSJTX a pro časovou synchronizaci Dimension 4. A s Icomem 7200 si užívám všech výhod, které mi toto jednoduché rádio dává. Digimód JT9 je z provozního hlediska podobný oblíbenému JT65. Z pohledu šířky pásma je však uzoučký. Právě šířka pásma, která je jen pár Hz mě zaujala. Je tím odstraněna základní problematika JT65, tedy přeplněný segment pásma, který svádí některé hamy k tomu, aby trochu nebo více "přiložili". Pokud jste zvládli řízení šířky pásma natolik, abyste byli schopni přijímat slaboučké signály hned vedle silných, užíváte si při JT9 pravého DXování s maličkými výkony. Pro takový provoz je vhodná celá řada RIGů, samozřejmě včetně levného IC-7200. Podmínkou je, že buď používáte rádio s extrémní odolností, ale také s vysokou prahovou citlivostí a nebo používáte rádio vybavené dobrým DSP nebo SDR rádio, které řídí zisk (AGC) až na základě toho, co přijímáte (dekódujete) za DSP. Principy a konkrétní ukázky různých nastavení jsem popsal v tomto článku.

Provoz JT9

Obrazovka programu, ze které je vidět celá řada věcí je zde:

Všimněte si těchto detailů:
- šířka pásma byla zůžená pomocí instrukcí PBT1 a PBT2, protože zleva byly silnější signály od JT65 a zprava byl těžký "humus" od silné RTTY stanice
- spektrum JT9 je uzoučké a je to ten nepatrný "zobáček" na vrcholu spektrálního analyzátoru (trošku vlevo, je na něho program naladěn).

Po vyladění slabší stanice a zúžení spektra kvůli spolehlivému spojení to vypadá takto:

Všimněte si těchto detailů:
- stanice JA6ATL není nejsilnější
- zobáček spektra je maličký
- šířka pásma RXu byla v tomto případě nastavena na cca 200 Hz
- program dával report -23, spojení bylo spolehlivé

U JT9 mi zpočátku dělaly starosti maličké výkony, které stačí na volání výzvy. Na JT65 jsem dříve volal výzvu přibližně s 10 až 60 Watty. U tohoto spojení jsem volal výzvu s 20 Watty, ale report byl o 10 dB silnější než jsem dával protistanici. Snížil jsem tedy výkon na 5 Wattů a s takovým výkonem jsem toho dne udělal v pohodě několik japonských a amerických stanic na nízko instalovaný vertikál GAP Titan DX, které mě slyšely. Totéž se mi stalo i při spojení s K1JT, zase byla ostuda a tak si alespoň ozdobím spektrem jeho signálu a kopií obrazovky z jeho programu tuto stránku:

Jak jsem zjistil z dalšího QSO, K1JT používal 15 Wattů a dipól. Spojení bylo na 21 MHz. Já jsem používal vertikál GAP Titan. Když jsem ho volal, měl jsem výkon asi 40 Wattů (vzácná stanice), potom jsem snížil asi na 10 Wattů a spojení jsem končil s necelými 2 Watty ...

Poznámka: K1JT, Joe Taylor, celým jménem Joseph Hooton Tyalor, Jr. (nar. 29.3.1941) je americký astrofyzik a laureát Nobelovy ceny za fyziku (1993) a autor komunikačních programů a protokolů.

Závěr

JT9 je dobrý druh provozu. Věřím, že se rozšíří více než JT65, protože z pohledu provozu se neliší. Významně úzká šířka pásma (asi 10 x užší než JT65) však dává mnoho možností pro alespoň přiměřeně vybavené stanice, které umí dělat s šířkou pásma, aby si na pásmu nevadily. Potom pro DX stačí maličké výkony a maličké antény, jako např. nízký vertikál na zahrádce. V současné době zatím jezdí provozem JT9 poměrně stanic. Proto mě volalo hodně stanic z Evropy. Měl jsem tyto problémy - odpovídal jsem jim zbytečně vysokým výkonem. Snižoval jsem ho výrazně při další relaci. Výrazně zde znamená např. ze 40 Wattů na 2 Watty a méně. Radoval jsem se z hezkých a spolehlivých spojení maličkými výkony. Výkon jsem však znovu, při každé další výzvě zvyšoval, protože mě přeci jenom lákají DX spojení a těší mě vysílat na nízkých vyzařovacích úhlech. Vlastně ani nemám NVIS antény pro EU spojení. Provozem JT9 se vysílá obvykle 2 kHz nad segmentem JT65. Zatímco v segmentu JT65 bylo rušno a hamy lákala DX spojení, v segmentu JT9 bylo dost místa pro všechny. Všiml jsem si, že během ARI contestu tam řádily i závodní stanice. Nechci však zde kritizovat nebo mentorovat. U contestových stanic jsem si prostě nějak zvykl na mizernou jakost jejich signálů a také na to, že zábava a emoce jsou silnější než ham spirit. Nicméně, snažím se i tohle nějak pochopit, jde přeci o zábavu a když to lidi baví .... Zaujala mě také vysoká úroveň náhodného rušivého pozadí během contestu, které závodní stanice vyprodukovaly. Nechci předbíhat a tvrdit, že ty sajrajty udělaly např. jedno S na S-metru. Ale chystám se před, během a po nějakém závodu ten humus pomocí SDR rádia nějak systematicky změřit. I když spektrum IMD s 45 Hz rozestupem čar analyzovat nemusím, obvykle mě takové spektrum dovedlo ke stanici, která ho produkovala ...

Po delší době provozu ...

Po delší době provozu mě zájem o tento mód neopustil. Nicméně, jezdí tím mnohem méně stanic. A to je dnes nevýhodou. Jednak vás při výzvě volá mnoho evropských stanic. A také se mi stalo, že jsem při experimentech volal stanice z jiných kontinentů podruhé, či potřetí. Nadšen jsem například z toho, že první spojení s japonskou stanicí jsem realizoval asi se 40 Watty, tak, jak jsem byl zvyklý touto úrovní dělat DXy v JT65, ale druhé spojení jsem dělal v plné spokojenosti s 15 Watty a třetí úspěšné jen se 2 Watty. Takže postupně jsem si zvykl volat výzvy s menšími výkony.

Za zásadní nevýhodu však považuji, že segment pásma pro JT9 je 2 kHz nad segmentem pro JT65. Tedy blízko pásma, kde určité stanice jezdí zastaralým, ale stále dost používaným módem RTTY. Nikdy jsem nepátral po tom, jak vypadá slušná výbava a nastavení stanice pro RTTY, ale domnívám se, že mnoho stanic na svých rychlých vodopádech signály JT9 prostě nevidí a ve spektru je neslyší. Možná právě proto jezdí RTTY a s vysokými výkony a mohutnými směrovkami jsou ve svém živlu ...také jsem se kdysi dral do éteru s poctivým 1 kilowattem a různými "obsolete modes" do směrovky.

Nicméně, JT9 je opravdový DX mód. Slabé signály skutečně nejsou někdy na vodopádu téměř vidět. Proto považuji zobrazení energetického spektra pod vodopádem za více než užitečné. Přijímaná energie v průběhu několika sekund začne na obrazovce vytvářet zřetelné "zobáčky", krásně se nám to při zobrazení kumuluje nad úrovní šumu a slabá vzdálená stanice je zjevná, lze ji spolehlivě dekódovat.

Osobně nejsem příznivcem QRP. To vychází z filosofie technika, že dnes jsem schopen snadno a v "malých krabičkách" vygenerovat na krátkých vlnách výkon 100 Wattů nebo 200 Wattů. Samozřejmě, že ani není problém vygenerovat 1 kW v malé hamovně, konečně můj lineár pro "obsolete" módy není větší než malá laserová tiskárna vč. zdroje, zabudován do kontejneru psacího stolku s rádiem. Na druhou stranu musím říci, že spolehlivý provoz malými výkony a maličkými anténami potěší. A o tom je mód JT9. Proto si sem dávám pro ozdobu a na památku se začátky tohoto módu alespoň 2 barevné QSL lístky za spojení, která jsem realizoval nikoliv s tak maličkou anténou, která by se vešla do dlaně, ale s nízkým štíhlým vertikálem (bez radiálů), který postaví za odpoledne jeden chlap sám (modifikovaný GAP Titan DX) a s výkonem nastaveným přesně na 10 Wattů, protože víc nebylo toho rána opravdu třeba.

Spojení byla realizována na pásmu 20 metrů, ráno, v sobotu, když jsem vstával. A toho rána se tam "hustě hemžily" stanice ze všech kontinentů. Zaujal mě Colin VK3HBF, ze statistik na eqsl bylo zřejmé, že jezdí jen JT65 a JT9.

 


© 2011 - Věra Šídlová a Míra Šídlo, ok1ufc, datum poslední úpravy: 31.05.2014