Aktualizováno 5.5.2018

      
 
   Nástroje pro správu desktopu s Linuxem
Všeobecně

S obsahem článku k tématu nástrojů pro správu desktopu jsem několik týdnů váhal. Měl jsem následující důvody:

1. Nejsem Linuxák a od roku 1987 jsem na PC používal výrobky Microsoftu. Prošel jsem si systémy od MS-DOS (také DR DOS), přes Win 3.11, W95, Win XP, Win Vista (krátce), Win 7 (mám dodnes) až po Win 10 Home (opustil jsem pro nepoužitelnost z důvodů jejich nepohotovosti, když jsem potřeboval).

2. Linux jsem dříve používal na starších počítačích, kde byly dříve Win XP. Z důvodu ukončení podpory prohlížečů Google Chrome.
3. Od systémů Windows jsem získal celou řadu návyků (špatných) a musel jsem přesvědčit sám sebe, že celá řada věcí se v Linuxu nemusí dělat a systém je stále svižný a stabilní.
4. O okamžiku, kdy jsem se rozhodl skoncovat u ham stanice s desktopem s Windows (cca před 4 měsíci), naučil jsem se pár užitečných věcí. Ty ovšem ovlivnily moje názory natolik, že jsem postupně zjišťoval, že celou řadu věcí, bez kterých bych dříve nemohl žít, nyní nepotřebuji.
5. V repozitářích Linuxu jsem našel mnoho aplikací, ze kterých jsem byl nadšen. Některé jsem vyzkoušel, pohrál si s nimi a zjistil, podobně viz předchozí bod, že je rovněž nepotřebuji. Proto na dalších řádcích začnu tím, co se mi zdá užitečné.

Nástroje

1. Za nejdůležitější nástroje považuji 2 USB klíčenky. Na jedné je tzv. Live CD, ze které lze systém nainstalovat na pevný disk. Samozřejmě, že obraz Live CD můžete mít na jiném PC nebo na úložišti, ale v okamžiku, kdy si s desktopem něco vyvedete, hodí se mít připravenou klíčenku s 32 nebo 64 bitovým obrazem, protože není čas ji kopírovat. Mám klíčenku pro každou distribuci Linuxu, který jsem někde instaloval a která byla odlišná. Klíčenky jsou levné, používám ty nejlevnější, koupené na ebay asi za 25 Kč (USB2). Mimo Live CD, mám ještě připravenou druhou klíčenku, na které mám nástroj "Boot-repair", který slouží k opravě zavaděče, pokud si zavádění oparačních systémů pošaháme (nebo nám je pošahají Windows).
2. Druhým nejdůležitějším nástrojem je pevný disk s USB rozhraním. Na něm mívám zálohy souborů. Je pravda, že ho používám stále méně a méně často, protože mám na síti úložiště s FTP serverem, který sdílím pro všechny PC. Zdá se mi jednodušší připojit se k úložišti, než sahat do šuplete pro pevný disk.

Možná jste takový úvod nečekali, že? Tak k softwaru. Ten bych rozdělil do několika kategorií:

3. SW nástroje:
a) Na vyčištění systému od dočasných souborů a sajrajtů, které si drží prohlížeče Internetu, různé aplikace a systém.
b) Na nejkritičtější opravy poruchových stavů. Za takové považuji pošahaný systém po zkouškách aplikací nebo po nebezpečných aktualizacích, pošahané bootování (zejména pokud jste instalovali Linux vedle Windows) a poruchu na oddílech disků.
c) Pro práci s pevnými disky a s oddíly disků.
d) Pro zálohování souborů, dat, instalací aplikací a nastavení uživatelů.
e) Specifické nástroje.

Vyčištění systému, prohlížečů a aplikací

Používám nástroj, který jsem našel mezi doporučenými v repozitářích Linuxu. Jmenuje se BleachBit. Čas od času ho spustím. Většinou, když na mě příliš vyskakují dotěrné reklamy z prohlížeče Chromium. Doporučuji při jeho prvním spuštění přemýšlet, několik věcí raději nenastavovat, např. přepisování prázdného místa pevných disků, když víte, že žádná tajná data na PC nemáte. Ramlovat SSD disk nedoporučuji.

Nástroje na nejkritičtější opravy poruchových stavů

Naprosto zbytečnou poruchou je porucha bootování. Pokud na desktopu řešíte věci, které vyžadují práci s oddíly, potřebujete zkoušet operační systémy nebo na nich instalovat aplikace, je pravděpodobnost, že si pošaháte bootování, vysoká. Raději používám pro takový stav výstižné slovo "pošahat", než slovo porucha. Nicméně, PC (desktop) máme od toho, abychom si vyzkoušeli a odladili vše, co potřebujeme. Pak se z PC stane věrný sluha. Osobně nemám nic proti tomu, aby na pevném disku bylo mnoho oddílů s mnoha operačními systémy. A abychom systémy mohli mazat, abychom na ně mohli instalovat jiné operační systémy, atd. atd. Pokud do takových oddílů budeme instalovat např. systém Windows, instalace nám pošahá zavádění. Jak to snadno napravit (raději, než opravit, neporouchalo se to, někdo to pošahal), popsal jsem v samostatném článku zde.

Aby PC (jakékoliv) výborně sloužilo, musíme znát stav jeho pevného disku. Zjistil jsem, že si vystačím s nástrojem Disky z repozitářů Linuxu:

Pomocí nástroje okamžitě zobrazíme posouzení stavu disku a teplotu senzoru. V menu pak najdeme několik užitečných věcí, které nám umožní formátovat disky, vytvářet obrazy disků, provádět obnovu z vytvořených obrazů, sledovat různé autokontroly disků a srovnávací testy.

Nástroje pro práci s pevnými disky a oddíly (partition)

Dalším užitečným nástrojem pro práci s disky je tzv. GParted:

Jedná se o mocný nástroj, který po spuštění vyhledá všechny oddíly na discích (/dev/sda1 atd.). S oddíly potom můžeme různě pracovat, vytvářet oddíly (partition), formátovat, mazat, měnit velikost, kontrolovat, nastavovat příznaky, atd.

Právě díky oběma předchozím aplikacím se Linux na desktopu stává opravdu mohutným pomocníkem u ham stanice i ve vašem životě. Kapacity disků jsou dnes ohromné, pevné disky jsou levné a operační systémy Linux jsou velice úsporné. Proto je vám umožněno mít na desktopu mnoho operačních systémů. Na některých máte například aplikace pro technické řešení vašich projektů, na jiných aplikace pro práci s různými stanicemi a různým příslušenstvím. Na dalších oddílech máte "digitální pískoviště" pro testování různých aplikací, na jiném pískovišti píšete vlastní programy.

Tohle pod Windows nikdy nedokážete. Důvodem je nekonečně dlouhá a rozsáhlá instalace, opruz s aktivací a nemalá cena za licence. Tohle všechno vás nutí instalovat mnoho aplikací, které nikdy nebudete spouštět ve stejném čase do jednoho systému. Důsledkem je, že roste objem registrů, počítač se otevírá k mnoha serverům, všechny ty sračky se chtějí aktualizovat, ale o tom už jsem psal. Uvědomil jsem si, že když na stejném PC programuji, tak nevysílám. Když vysílám, tak nekreslím strojařské výkresy. Ani nedělám plošné spoje. Protože je instalace Linuxu jednoduchá, rychlá a bez licenčních poplatků a objem Linuxu je ve srovnání s Windows maličký, používám na některých PC více oddílů s více (často i různými) operačními systémy. Každý obsahuje pouze tolik aplikací, aby sloužil pro daný účel.

S Linuxem to dokážete snadno, rychle a pro vaše data hlavně bezpečně.

Nástroje pro zálohování souborů dat
Jak jsem uvedl v úvodu, mám rád přehled o tom, kde jsou data fyzicky uložená. Proto nemám rád programy pro kindráky, které pracují s různými alby a jinými blbostmi. Zastávám názor, že počítače i dnes pracují se soubory. Soubory běžně zálohuji na úložiště. Právě úložiště jsem uvedl v úvodu jako druhý nejdůležitější nástroj. Nástroje pro práci s disky a oddíly umožňují zálohovat celé disky nebo oddíly. Celé disky jsem naposledy zálohoval u Windows, protože jsem si nedovedl představit rychlou obnovu s instalací, aktivací a obnovou všech aplikací. To je snad lepší se jít utopit. U Linuxu může být situace jiná. PC (rozuměj systém a aplikace na jednom stroji) určená pro práci mohou být oddělená od digitálních pískovišť. PC mohou být rozdělená na oddíly podle charakteru pracoviště, na kterém zrovna děláte, jak jsem již psal. I tak se vám může hodit přehled, co na kterém PC běží. Používám opět standardní nástroj z distribuce Linuxu. Jde o tzv. Zálohovací nástroj, který umožňuje zálohovat soubory, nastavení a obsah domovské stránky. Zrovna tohle moc nepotřebuji, ale budiž. Zajímavá je věc na spodním řádku. Zálohování SW. Spustíme to. Na dalším obrázku se objevila zaškrtávací políčka se SW, který chceme zálohovat.

Zaškrtneme vše potřebné a spustíme to. Za sekundu je hotovo.

Proto jsem byl velice zvědav na výsledek. SW však vytvořil pouze tzv. packages list (seznam nainstalovaných balíčků), podle kterého umí z repozitářů na Internetu SW obnovit.

Podívejme se, co v takovém listu je. V mém případě vidíte, že mám nainstalováno pár aplikací. Zmíněný BleachBit na čištění, CQRLOG (byl jsem zvědavý, co dovede a zda ho potřebuji), double commander (používám pro práci se soubory), program GParted, prohlížeč obrázků, prohlížeč Chromium, SW KiCAD na malování plošných spojů a pár hloupostí. Ale kdo si má pamatovat, co bylo na tomto desktopu přesně nainstalováno, hi. Zde uvedené a použité principy a myšlenkové pochody ve vás musí vyvolat otázku, zda se občas nevyplatí poslat operační systém s nepotřebnými aplikacemi do digitálních lovišt a neobnovit ho znovu. Ano, jde to rychle, je to efektivní. Např. v uvedeném případě vůbec nepotřebuju mít na malém a pomalém notebooku KiCAD. Jenže jsem si ho chtěl cestou z Českých Budějovic do Warszavy ve vlaku vyzkoušet a něco se naučit. A pak to celé poslat tam ... a nainstalovat si jiný, nezaneřáděný Linux, s jinými aplikacemi :-)

Zálohování balíčků do .iso souboru

V článcích předpokládám, že děláte správu vlastních operačních systémů. To znamená, že předpokládám použití grafického rozhraní, které musí být jednoduché a intuitivní. Jednak si nelze vše pamatovat a většinou také není čas studovat a zkoušet všechno znovu. V posledních odstavcích tohoto článku jsem použil tři řádky, základního příkazu pro instalaci užitečné aplikace. S tím, že základní příkaz apt používaný v balíčkovacím systému Debian (Ubuntu, Linux Mint) toho provede na 3 řádcích docela hodně. I tak by vás však mohla ztráta fungujícího systému neskutečně otrávit. Takže zálohovat si instalace balíčků na vlastní médium není od věci.

Aplikace APTonCD vám jednoduše vytvoří zálohu nainstalovaných balíčků (pomocí APT) do .iso souboru (lze vypálit na CD/DVD, vypalování však nepoužívám). Ze zálohy lze snadno instalaci obnovit. Příklad .iso souboru vidíte na dalším obrázku. V levém okně je kořenový adresář iso souboru, v pravém okně je vidět obsah balíčků .deb od mých aplikací, odshora vidíte, že používám Double commandér, pod ním jsou balíčky prohlížeče Chromium.

Jak říkám, co je doma, to se počítá. Takže, i když si náhodou desktop pošaháte, tak dokážete z vlastní zálohy obnovit použité verze programů.

Nástroje pro práci s různými a neznámými aplikacemi

Někdy potřebujeme digitální pískoviště, kde provádíme se systémem v jednom oddílu opravdu psí kusy, které nejsou zrovna bezpečné. Potom se může hodit aplikace Timeshift:

Upřímně - vyzkoušel jsem, ale nepoužívám tento nástroj. Připouštím, že se může hodit v okamžiku, kdy provádím nebezpečné aktualizace. Nástroj umožňuje zazálohovat a ze zálohy obnovit aktuální stav PC.

Specifické nástroje

Ukázal jsem svou cestu moderního PC, které má na více oddílech více operačních systémů. Každý je určen pro konkrétní pracoviště s ohledem na charakter použití takového pracoviště. Pracoviště mohou sdílet data na dalších oddílech a úložištích. Když zjistíme, že jedno z pracovišť už nepotřebujeme, snadno ho smažeme. Když si pokazíme bootování, umíme ho rychle opravit, když si ho pošaháme, snadno ho obnovíme. Linux, to však není pouze desktop. Linux běhá na mnoha serverech, pod Linuxem běhá mnoho různých démonů pro sdílení dat. Pro Linux byly vytvořeny opravdu velice rozsáhlé a specifické nástroje, jako je např. Knoppix. Knopix obsahuje opravdu mnoho nástrojů na detekci různého hardware, na úpravy desktopů, na práci se sítí, na opravy různých Linuxů, včetně zavaděčů, záchrany souborů z disku, vytváření diskových polí RAID, záchranu Windows atd. Jak bych řekl, pořídil jsem, koupil i velmi dobře napsanou knihu, pár věcí ověřil na svých digitálních pískovištích.

Poznámky

1. S jednoduchým systémem MBR lze využívat na HDD maximálně 4 primárních oddílů.
2. V nejjednodušším případě nám při instalaci více Linuxů vytvoří nástroje z LiveCD poměrně nepřehledné menu, které musíme používat při zavádění. Vřele doporučuji použít nástroj Grub Customizer. Nejjednodušší způsob jeho získání a instalování je provedením 3 příkazových řádek. Přidáme "repository",  nainstalujeme a spustíme:

sudo add-apt-repository ppa:danielrichter2007/grub-customizer
sudo apt-get update
sudo apt-get install grub-customizer

Po spuštění si program načte konfiguraci zavaděče GRUB, následně provedeme editaci položek tak, že ty, které při zavádění nepotřebujeme, tak smažeme a ostatní editujeme tak, abychom věděli, jaký systém zavádíme. Pro příklad mého notebooku s Linuxem Mint a Win XP jsem to upravil takto:

Při bootování mi jsou nabízeny jen dva řádky nabídek.
Na notebooku u TCVRu používám 3 systémy Linux. Na to stále stačí MBR organizace disku a zavádění GRUB. V menu mám položky:
Linux WSJTX
Linux CAD a Design
Linux Experimental

První oddíl slouží pro řízení stanice, abych ho poznal, pojmenoval jsem ho po oblíbeném programu. Je konzervativní a nedělám tam často změny.
Druhý oddíl slouží pro práci, mám tam CAD programy, NEC programy, VirtualBox pro 3 operační systémy Windows, jeden pro DOS.
Třetí oddíl slouží ke zkoušení a testování aplikací. Často ho po pošahání raději smažu, než bych se s tím opravoval. Často také potřebuji mít jistotu, že moje aplikace fungují po panenské instalaci operačního systému z USB klíčenky. To nezbývá, než instalovat čerstvý, nedotčený systém.
Grub Customizer je účinný a bezpečný nástroj. Vřele doporučuji. Pokud jste dočetli až sem a problematika vás zaujala, přečtěte ještě další příklad.

Jiný příklad rozdělení disku s využitím uvedených nástrojů

Více než výsledek rozdělení mě zajímala spolehlivost operací prováděných na oddílech. Použitý disk má pro použití u stanice zbytečně velkou kapacitu, konkrétně asi 700 GiB. Prvně jsem instaloval Linux Mint do oddílu (partition)  /sda1 a dále byl použit pouze linux-swap. Na disku jsem si chtěl ověřit tyto kroky a bezpečnost nástroje GParted. Některé operace nelze dělat na oddílu, ze kterého byl zaveden systém, takže jsem:

1. Vypnul PC
2. Nabootoval z klíčenky s Linux LiveCD.
3. Spustil GParted a zmenšil oddíl /sda1 na uvedených 274 GiB. S cca 140 GiB dat. Tato operace trvala poměrně dlouho (možná hodinu i více).
4. Provedl jsem další instalaci Linuxu vedle té současné. Instaloval jsem však na rozšířený "extended" oddíl /sda2
5. Obě instalace jsem vyzkoušel.
6. Spustil GParted, upravil velikost rozšířeného oddílu a vytvořil v něm další (logické) oddíly.
7. Do oddílu /sda7 jsem provedl další instalaci Linuxu.
8. Všimněte si, že používám jenom jeden Linux-swap (/sda5) v rozšířeném oddílu /sda2:
 

9. Abych se v oddílech a bootování vyznal, použil jsem Grub-customizer a v bootovacím menu ponechal jen tři položky pro zavádění:

K čemu který operační systém používám, je jasné z jejich názvů. Když se hrabu v jednom systému, nikdy si nic nepošahám v těch ostatních. To je zásada - nehrabat se v tom, co funguje. To, co pošahám v jiném oddíle, umím napravit v extrémně krátkém čase.

Závěr

Pro potřebu Linuxů jsem použil pouze systém ext4, který má několik užitečných vlastností, hlavně organizaci dat takovou, že se obejdete bez defragmentace, kterou vyžaduje ntfs u Windows. Dále byl použit jeden Linux-swap, se kterým jsem mnoho operací neprováděl. Přestože jsem velké oddíly vždy naplnil mimo instalovaného SW ještě asi z poloviny daty a prováděl s nimi (postupně se všemi) "zmenšování" s obrovskými přesuny dat, nedošlo k žádné ztrátě dat a k žádné poruše bootování. Ani jsem na notebooku nic nepošahal. Operace považuji za bezpečné.
 

 

 

 

TU 73, Mira, ok1ufc