Aktualizováno 30.3.2018

      
 
   Minimum znalostí ...
Všeobecně

30.3.2018 - část I.:

Abychom se mohli pustit do první práce s Linuxem, vystačíme opravdu s minimem znalostí. Tak, jak se budeme se systémem seznamovat a půjdeme do složitějších detailů, budu na tuto stránku přidávat další a další detaily. Vše, co potřebujeme na začátku umět, lze shrnout do přibližně 5 oblastí:

a) Musíme mít alespoň mlhavou představu o základních principech fungování desktopu (PC, notebooku). Bylo by dobré alespoň vědět, že existuje tzv. bootování, tj. zavádění operačního systému z pevného disku do operační paměti počítače. Bylo by dobré alespoň nějaké grafické prostředí desktopu vidět, vědět, že grafické aplikace běží po spuštění v tzv. oknech, že okna mají ovládací prvky, pomocí kterých můžeme měnit jejich rozměr, zavírat je, případně je minimalizovat, aby nepřekážely. Věřím, že teď jsem to doopravdy přehnal a že mezi čtenáři webu není nikdo, kdo by toto neznal ...

b) Musíme umět Linux získat, například umět stáhnout iso image požadované distribuce z Internetu a musíme umět vyrobit bootovatelný USB disk (klíčenku), nejlépe Live CD, abychom si mohli alespoň prvně distribuci spustit, prohlédnout a rozhodnout, zda ji nainstalujeme.

c) Měli bychom umět zálohovat důležitá data, pokud děláme experiment s počítačem, kde taková data jsou. V případě, že je počítač vybaven jakýmkoliv operačním systémem, měli bychom umět tento systém zálohovat a případně ze zálohy obnovit.

d) Bod c) lze v této části obejít, pokud máme nepatrně jiné dovednosti. Z potřebných dovedností uvedu ty nejnutnější: musíme umět zjistit, jaký pevný disk a s jakým rozhraním v desktopu máme a jakým způsobem ho lze demontovat a montovat zpět. V jetém notebooku, který tu používám na pokusy mám HDD od Western Digital (výrobce), o kapacitě necelých 500 GB, se sériovým rozhraním SATA. Vím, pod jakým deklem v notebooku je (to není těžké zjistit), umím ho vyměnit za necelých 5 minut ... V takovém případě dovedu bod c) obejít tím nejvíc bezpečným způsobem, protože původní disk s původním operačním systémem a daty bude bezpečně ležet někde v šuplíku.

e) Musíme si umět připravit fyzický testovací stroj. Nejlépe skutečný desktop, notebook, který chceme pro naše účely používat. V některých případech můžeme použít i starší stroj, který máme k dispozici. Pravděpodobně nám nebude vadit ani pomalejší procesor nebo menší množství paměti v okamžiku testování. Po vyzkoušení potřebných aplikací můžeme provést instalaci na cílový stroj následně.

V některých případech jsem linuxové aplikace testoval dokonce jen na 32 bitových strojích a s 32 bitovými distribucemi, přestože cílový stroj byl 64 bitový.

30.3.2018 - část II.:

Druhou část jsem věnoval spuštění Linuxu na fyzickém stroji po instalaci. Poté, co si pomocí LiveCD vyzkoušíme základní funkce a nainstalujeme operační systém na disk fyzického stroje, začínáme se učit celou řadu nových věcí:

a) Už víme, kde je menu. Otevřeme ho:

a najdeme ikony, pomocí kterých se nastavuje systém. Tam jsou různá nastavení, od nastavení uživatelských účtů, přes grafiku obrazovky, nastavení wifi a já nevím, čeho všeho. Vše se dělá v grafickém prostředí, které je přehledné a mnohem méně schizofrenní, než např. ve Windows 10. Jsem přesvědčen, že vás toto zaujme, sežere vám to hodně času, ale pro mě to znamená, že nemá sebemenší smysl tomu věnovat ani jeden řádek.
Mnohem důležitější ikona je Správa software. Jak jsem řekl, desktopová stanice je taková stanice, na které potřebujete, aby běhaly aplikace všeho druhu. Klikneme proto na ikonu Správy softwaru. Chvíli počkáme. Okno se nám objeví až za okamžik. Budeme-li netrpěliví a budeme-li na ikonu klikat v domění, že se nic neděje, spustíme správce několikrát. Stene-li se nám to, zavřeme ty nadbytečné a necháme otevřený jenom jednou:

Software máme umožněno hledat podle kategorií (grafika, hry, kancelářské programy, vzdělávání ....) a také ho máme umožněno hledat podle klíčových slov:

V případě zájmu lze aplikaci instalovat.

Na tomto místě si řekneme, že aplikace jsou uložené v tzv. repozitářích. Operační systémy používají tzv. balíčkovací systémy a pracují s tzv. balíčky. K této problematice se ještě vrátím, ale nikoliv ve druhé části kapitoly základních dovedností. Nicméně, Správce softwaru nám umožnil některé aplikace najít, nainstalovat a většinou také odinstalovat. Kdo má hlubší znalosti, ví, že lze aplikace instalovat i jinak. Další důležité způsoby instalace jsou pomocí příkazů Terminálu Linuxu, ať již z repozitářů (úložišť) nebo z místních úložišť na pevných discích. Teď však nepředbíhejme.

Pro ilustraci tu uvedu vyhledání software pomocí těchto dvou klíčových slov: "ham" a "Kicad"

V případě vlevo (ham) nám správce nalezl např. programy pro digitální komunikaci (na prvním místě je Fldigi), v případě dole (Kicad) nám správce našel SW na návrh plošných spojů PCB. To jsme ostatně očekávali.

V jiných případech nám správce najde programy na řešení vyzařování antén (Antennavis):

nebo Xnec2c. Vyplatí se navštívit stránku autora: www.5b4az.org. Autor (žije na Kypru) je již také v důchodě, má volný čas a jak jinak, tráví ho aktivně mimo jiné, také s ham stanicí a několika PC (notebook, desktop a mikropočítač). Samozřejmě používá Linux. Má nejen bohaté zkušenosti, ale i výsledky. Např. přepsal z Fortranu do C++ známý engine NEC-2, o kterém jsem psal v článcích o anténách. A doplnil grafickým rozhraním. Díky 5b4az nám tedy vznikl další hezký nástroj pro výpočet vyzařovacích diagramů. Upřímně děkuji nejen za dílo, ale i za inspiraci kolem stanice.

Pro Linux nechybí ani oblíbený WSJT-X. V repozitáři však nebyla nejnovější verze. Ta je však ke stažení na stránkách autora. Samozřejmě, že s návodem, jak ji z Terminálu Linuxu nainstalovat, případně odinstalovat. Ti netrpěliví, pokud nevydrží se mnou, se tak dopředu naučí první dva základní příkazy, které jim provedou instalaci mimo Správce SW. Tak do toho :-)

Nebo si můžete vyzkoušet USB klíčenku s RTL-SDR přijímačem:

Tímto ukončím druhou část. Pokud zkoušíte se mnou, tak na vašem fyzickém testovacím stroji už nemáte jen operační systém, ale celou řadu aplikací. Můžete zkoušet, nastavovat a hlavně využívat. A to jste ani nemuseli sáhnout pro příkazy Terminálu (windowsáci mají příkazovou řádku). Vrátím se sem a budu pokračovat, ale už s dovednostmi nepatrně složitějšími. Nemusíte mít obavy. Pravděpodobně nemůžete nic pokazit. V dalších článcích vás naučím, jak si operační systémy pokazit a jak je samozřejmě snadno opravit.

 

 

TU 73, Mira, ok1ufc