Všeobecně

Linkové izolátory dáváme do napáječe antény. Jsou naprostou nezbytností u antén, které nejsou od země izolované a musí být uzemněné. Používám konstrukci balunu podle W1JR a pro dosažení vysoké indukčnosti měřené na plášti koaxiálu řadím více systémů vinutých na feritových toroidech do série. Pro základní výkon (100 W TRX) vinu linkové izolátory tenkým teflonovým koaxiálním kabelem.

Základní funkce linkového izolátoru jsou:

- izolovat vstup a výstup (měří se mezi pláštěm na konektorech) vysokou indukčností;
- přenést výkon koaxiálním vedením mezi konektory s minimálními ztrátami (jde o kompromis, více závitů bude lépe izolovat plášťové proudy ale bude mít větší útlum vedení);
- nevnášet do napájecího vedení impedanční skoky (použít kvalitní koaxiální kabel s přesnou hodnotou charakteristické impedance).

Vstup a výstup je izolován indukčností vytvořenou na plášti koaxiálu tím, že vineme tenké teflonové koaxiální vedení na toroid. Abychom docílili menší kapacity mezi vstupem a výstupem, můžeme použít vedení podle W1JR (vinuta polovina vinutí, prohození koaxiálu a navinutí druhé poloviny - konce jsou od sebe vzdálené, nikoliv vedle sebe). Pro dosažení vysoké indukčnosti použijeme několik systémů v sérii. Pro dosažení širokého rozsahu kmitočtů můžeme použít v sérii zapojené systémy s různým počtem závitů. Systémy s vysokým počtem závitů fungují dobře na nízkých kmitočtech, systémy s malým počtem závitů na vysokých kmitočtech.

Příklady:

Systém se 2 toroidy (používám pro balkónové vertikály):
 

Schéma systému se 4 toroidy (nezbytný například u antén Cobra):

Potlačení společných zemních proudů poznáme především při příjmu extrémně slabých signálů. Výborné je, pokud můžeme testovanou anténu přepínáním porovnat při příjmu s anténou, která je z principu tichá. Pokud linkový izolátor dobře nefunguje, testovaná anténa produkuje hluk a rušení a slabé signály nejsou slyšitelné (dekódovatelné). Pokud uvažujeme na malé HF stanici s použitím vertikálu, můžeme příjem porovnávat s RX magnetickou smyčkou nebo s anténou T2FD nebo s anténou EWE.

Společné zemní proudy nás mohou otravovat i při vysílání. Zejména, když se uzavírají od koaxiálního vedení přes USB propojení TCVRu s notebookem. Společné zemní proudy snadno změříme jednoduchou sondou, která využívá většího toroidního jádra (abychom vnitřkem prostrčili okonektorovaný koaxiální kabel). Jejich velikost orientačně vidíme na osciloskopu:

Nezapomeňme, že společné zemní proudy se nemusí šířit jen po plášti koaxiálního napáječe. Šíří se například po řídících kabelech tunerů, po napájecích kabelech použitého příslušenství. Na každém z uvedených vedení musíme obdobným opatřením, jako na napáječi antény, zamezit jejich šíření.