Windom anténa

O anténách

Kontakt

Windomka

V článku o mých oblíbených anténách jsem uvedl, že nemám moc rád dipóly napájené mimo střed. A uvedl jsem důvody. Žádnou z mých OCD antén nebylo možné nazvat jako anténu multiband. Většinou jsem se potýkal s neúměrnými požadavky na symetrizaci, která nikdy z principu nemohla být dokonalá (což se dost často projevilo zbytečným hlukem a rušením), ale vadila mi i skutečnost, že koaxiální napáječ musím provozovat se stojatou vlnou. Takové napájení má ztráty, které lze poznat na příjmu i na reportech. Experimentoval jsem také s klasickou windomkou napájenou drátem. Ve staré literatuře najdete způsoby připojení této antény k vysílači. Drát, který windomku napájí, se běžně připojoval na odbočku cívky paralelního rezonančního obvodu koncového stupně. O něco později, když se začaly konstruovat elektronkové zesilovači s výstupním PI článkem, se tato anténa připojovala běžně na výstup PI článku. Jak je to s moderními transceivery? Má tato anténa v dnešní době smysl?

Klasická windom anténa, kterou budeme aplikovat do dnešní doby vypadá takto:

Základní rezonance stojaté vlny (tzv. fundamental) je při uvedených rozměrech na kmitočtu 3 650 kHz při výšce nad zemí h = 15 m. Rozměry takové antény, tj. délky drátů uvedených průměrů jsou (v metrech a ve vlnových délkách):

Na tomto kmitočtu je impedance přibližně Z = 200 jX=0, to znamená, že pokud připojíme vysílač přes balun 1:4 (se 2 vinutími) tak, že na jednu svorku dáme napáječ windomky a na druhý zemnicí kolík, např. takový, co se používá při měření uzemnění (nebo zemní vrut od antény Rybakov), pravděpodobně bude SWR nízké a půjde na to vysílat na uvedeném kmitočtu na osmdesátce. To nám však v praxi nic neřeší. Uvedená anténa se však velice snadno přizpůsobuje k impedanci 50 Ohmů jednoduchým LC článkem, který je na obrázku namalován (proměnná indukčnost L a C). Přibližné hodnoty impedancí, které transformujeme a hodnoty L a C, kterými ladíme, uvádím v tabulce:

Teď už bych snad mohl udělat několik závěrů. Na 80, 40, 30 metrech jsou reálné složky impedance kolem 200 Ohmů. V sérii s ní je odpor země (anténa se nehodí na skálu, na poušti bychom museli dát protiváhu), který je ztrátový. Při odporu země kolem 30 - 50 Ohmů se nám ztratí až čtvrtina výkonu. Na pásmu 14 MHz je impedance v místě napájení vyšší. Ke koaxiálnímu napáječi lze tuto anténu přizpůsobit na kmitočtech od 3,5 do 28 MHz se snadno realizovatelnými hodnotami indukčnosti a kapacity. Vystačíme s maličkým rolerem a kondenzátorem do 350 pF. Tato anténa se ladí na SWR=1 snadno se dvěma prvky. A také ji lze vyladit snadno s automatickým tunerem. Proto má taková anténa smysl např. na dovolené. Nepotřebujeme ani balun, ani žebříček, ani koaxiální kabel. Mimo rádia vezeme asi 60 metrů drátu, dva izolátory, tenké upevňovací lano a jeden uzemňovací kolík. Na vyšších pásmech to vyzařuje podobně, jako všechny antény s délkou kolem 40 metrů. Na dalších obrázcích uvádím diagramy pro tři spodní pásma:

Ještě uvedu průběhy proudů ve všech anténních drátech:

pásmo 80 m

pásmo 40 m

pásmo 20 m

Uvedené obrázky nemají až tak praktický význam. Je na nich vidět stojatá vlna na zářiči, místa, kde jsou maxima proudů a maxima napětí. Maxima proudů lze snadno měřit bezdrátovými sondami, určitě by nám v takovém místě fungovala i žárovička, tak jak měřili staří radioamatéři ...Je třeba si uvědomit, že proud teče i do zemnicího kolíku. Tak, jako např. u vertikálu Rybakov. Můžeme to považovat za nevýhodu, protože u symetrické antény (např. G5RV nebo delta loopu) bychom se bez uzemnění obešli (to tahám na hory). Tady však nikoliv, bez uzemnění nám bude vyzařovat také TRX, mikrofon v ruce, naše tělo, notebook nebo elektrické rozvody. Mám však zkušenost, že s uzemněním pomocí vrutu, kolíku nebo s pomocí zemnicí desky od hromosvodů to většinou chodilo. Vozím to s sebou v autě, když trávím víkend na nějakém penzionu ....

73's Věra & Míra, ok1ufc