Vertikál o délce téměř 0.28 lambda lze napájet koaxiálním kabelem o vlnovém odporu (char. impedanci) 50 Ohmů. Nicméně, koaxiální kabel nebudeme připojovat přímo minimálně ze dvou následujících důvodů, ale použijeme co nejlepší balun, který nám zamezí tomu, aby proudy tekly do uzemnění stanice. Pokud tuto zásadu nedodržíme, snadno znehodnotíme vertikál natolik, že nebude použitelný při příjmu (hluk, rušení). Druhým důvodem může být naše snaha o docílení všesměrového diagramu. Pokud pro docílení všesměrového diagramu použijeme dvou stejně vysokých protivah (180°proti sobě), potom se nám snadno přihodí, že koaxiální kabel poslouží jako třetí protiváha a díky proudům, které mohou téci po plášti do společného bodu protiváhy nám budou deformovat vyzařovací diagram.

Poznámky:
1. Pro nejlepší účinnost vertikálu použijeme pouze jednu nadzemní protiváhu, ale diagram bude deformován (viz další články o vertikálech na tomto webu).
2. Pro nejlepší všesměrovost v horizontální rovině použijeme dvě nadzemní protiváhy.
3. Pro dobrý kompromis použijeme protiváhu ve tvaru meandru (preferuji toto řešení, viz další články o vertikálech).
4. Pro snad ještě použitelný kompromis a jednoduchost řešení použijeme dobrý proudový balun 1:1
5. Pro slušné řešení použijeme k napájení HF oddělovací transformátor.
6. Koaxiální napáječ nikdy nepřipojujeme přímo. Přizpůsobení sice bude dokonalé, ale hluk antény pravděpodobně také.
7. Koaxiální napáječ v místě u antény neuzemňujeme a střed nadzemní protiváhy nespojujeme se zemí. Zem se nám svou vodivostí podílí na zrcadlení antény, nikoliv však na vedení zemních proudů k patě antény. K vedení proudů do paty vertikálu slouží rezonanční protiváhy.
8. Protiváhy nízko nad zemí mají vyšší kapacitu vůči zemi. Někdy mohou být přičinou většího hluku antény. Já jsem je realizoval na izolačních tyčích pro elektrické ohradníky jako meandrové (skládané) protiváhy.

Použití HF transformátoru

HF transformátor nám dokonale oddělí vertikál od země i napáječe. Společné proudy po koaxiálu nám do uzemnění stanice nepotečou. Rovněž kapacita napáječe proti zemi bude maličká a vertikál bude při příjmu velice tichý, jako jakákoliv jiná symetrická od země izolovaná anténa s dobrým balunem. Bohužel, řešení má jedno úskalí. Skutečný HF transformátor nám zatíží vedení v místě napájení induktivní jalovou složkou a jediným řešením je pečlivé měření impedancí a zpravidla další prodloužení zářiče vertikálu, např. až na 0.3 x lambda (0.3 wl).

Na obrázku vlevo pod tímto textem vidíte, že jsem zvedal délku vertikálu tak, že reálná složka již byla vyšší než 50 Ohmů. Indukčnost HF transformátoru mi ji zkompenzovala na hodnotu 50 Ohmů a kompenzaci jalové induktivní složky provedl kondenzátor. Na obrázku vpravo vidíte, že HF transformátor byl použit u antény s R = 50 Ohmů. Induktivní složku trafa jsem zkompenzoval paralelní kapacitou na R= 50 Ohmů a induktivní složku antény jsem zkompenzoval jako ve všech případech, o kterých je tu řeč, sériovým kondenzátorem.

V diagramu vpravo je vidět hezký průběh poměru stojatých vln u popsané antény. Minimum VSWR je přesně 1:1. Tato vlastnost je pro anténu konstruovanou podle zde uvedených zásad typická. V celém pásmu 40m je VSWR u popsané antény menší než 1.5, tato vlastnost je daná použitou konstrukcí nezkrácené antény.