Tuto anténu jsem používal déle než 3 roky ve svém QTH. Ti, co mě pamatují, když jsem se v denních podmínkách, převážně o víkendech vykecával na 3773 kHz a v různou dobu jsem byl slyšet např. na 40 metrech, pak to bylo právě na tuto anténu. V té době jsem právě programoval svoje "preproces" udělátka pro MININEC a začínal konstruovat měřicí sondy na proud. Na uvedené anténě jsem také zkoušel vlastnosti balunů pro ležaté deltaloopy s různým transformačním poměrem.

Podmínky instalace

Anténa byla vyrobena z měděného lana. Tam, kde je na schématu modrý kruh, tam visel balun, od kterého šel krátký (cca 8 metrů) koaxiální kabel (lehký H155) přímo do hamovny. Tam, v místě, kde je zelená čtvercová značka, byl vajíčkový izolátor, za který se dalo tahat a tím měnit geometrii. V době, kdy jsem geodeticky zaměřil závěsné body, vypadalo vodorovné schéma montáže takto:

Zachovaly se mi pouze tyto informace: tato zakreslená geometrie závěsných bodů, výšky závěsných bodů, anténní drát, použité baluny a naměřené reálné složky impedancí v rezonancích na kmitočtech v pásmu 80 metrů a 40 metrů.

Rezonance v pásmu 80 metrů byla na kmitočtu 3580 kHz a na tomto kmitočtu bylo změřeno R=60 Ohmů.
Rezonance v pásmu 40 metrů byla na kmitočtu 7100 kHz a na tomto kmitočtu bylo změřeno R=180 Ohmů.

Protože jsem používal anténu nejen na pokec v pásmu 80 metrů, ale záměrem byl provoz PSK 31 a využití antény na vyšších pásmech, hlavně na 40 metrech, byla anténa dostříhána do rezonance právě na začátku  pásma 80 m. V SSB části jsem testoval anténu jako NVIS pro nejkratší vzdálenosti, a to s nejbližšími stanicemi OK1MRU, OK1ARE nebo OK1HB, také v kroužcích, které tehdy vedl OK2PHI. Za reporty a otravování děkuji. Z celé republiky a z Evropy jsem dostával velice hezké reporty, signály byl pravděpodobně dost silné, i když byla anténa nízko.

Na 40 metrech chodila anténa dobře ve směru PY, LU (azimut 240) a Japonsko. O tom jsem připsal pár řádek úplně nakonec, až za obrázky vyzařovacích diagramů.

Modelování antény

Tato anténa byla prvně modelována v EZNEC s enginem NEC-2. Tyto staré modely již nenajdu. Druhý model jsem udělal rovněž pro NEC-2, ale v programu 4NEC2. Modeloval jsem však nejenom tuto anténu, ale i tyto sajrajty (pardón, dráty a trubky v elektromagnetické zóně): vertikály, anténu PA0FRI, která visela poblíž, Windomku. Obě drátové antény i vertikál byly v modelech na konci napáječe vždy uzemněné. V modelu byl také zahrnut stožár pro směrovky, kovový přístřešek a nějaké sousedovo konstrukce.

Modelované výsledky

Průběhy VSWR

Opět nemá smysl komentovat. Minimální hodnoty VSWR se přesně shodují s rezonancemi, které jsem uvedl v textu výše.

Průběhy R a jX v obou pásmech

Z diagramů modelované antény je vidět, že se naprosto přesně shodují naměřené a vypočtené reálné hodnoty R v místech, kde jX=0, tedy je anténa v rezonanci.

Závěr

Ani u ležaté smyčky velkých rozměrů, která navíc ležela dost nízko, jsem software NEC-2 v programu 4NEC2 nenačapal při velké lži. Spíš mě překvapila obrovská přesnost použitých modelů, a to bez použití korigujících předprocesů, které používám po namalování geometrického modelu. U této rozměrné antény nízko nad zemí jsem skutečně očekával odchylky mezi modelem a měřením, nikoliv shodu.

Pouze  pro informaci uvedu ještě modelované diagramy v obou pásmech. Ty jsem neměl možnost ověřit žádným měřením.
 

Vyzařovací diagramy ve vertikální rovině (vlevo 80 m, vpravo 40m)

Vyzařovací diagramy v horizontální rovině (vlevo 80 m, vpravo 40 m)

Přestože jsem oba poslední uvedené diagramy nemohl měřit, přesto mě zaujala ještě tato skutečnost. Diagram vpravo (pro 40 metrů) je pootočený. Azimut asi 320 stupňů v diagramu odpovídá azimutu 240 stupňů na mapě. Proto tak dobře chodila Argentina, Brazílie a z druhé strany Japonsko. Na eqsl jsem si tak sám pro sebe soutěžil, zda první stovky potvrzených stanic dosáhne Brazílie či Argentina. Kdo to nakonec vyhrál, je vidět z kopie obrazovky na eqsl:

Minimum měla tahle anténa ve směru NZ a AUSTRALIA. Podle modelu to mělo být asi 10 dB a to už je na 40 metrovém pásmu dost. Máte-li provozní zkušenosti a zkušenosti s šířením vln, pak těch 10 dB prostě nepřehlédnete. Proto jsem měl na anténě pár dalších závěsných bodů a namontovaných vajíčkových izolátorů, za které se dalo "tahat". Tak, jak se "zatahalo" tenkrát v mém případě, tak se minimum vyzařování pootáčelo. U tohoto experimentu bylo zataháno tak, aby to chodilo na PY a LU.

Také u ležaté smyčky jsem se zajímal o její účinnost. Je dobré nepoužívat malá vajíčka a nedávat je do míst, kde jsou kmitny napětí. Ležatá smyčka se hodí jako NVIS anténa pro místní komunikaci (pokud je celovlnná). Hodí se však také pro DX komunikaci, pokud má obvod dlouhý přibližně dvojnásobku vlnové délky. Na kmitočtu, který preferujeme, se dá dobře přizpůsobit ke koaxiálnímu napáječi balunem. V mém případě byl pro DX na 40 metrech vhodný balun s poměrem 1:4 a pro pokec na 80 metrech balun 1:1 nebo kompromisní 1:2 pro obě pásma. Ale o tom jsem už na své webu také někde psal, pokud jsem náhodou už článek nesmazal.

Nicméně, také na základě zkušeností s touto anténou v pásmu 40 metrů jsem začal pochybovat o zažitém mýtu, že příčinou neúspěchu u krátkovlnných antén je hlavně mizerná účinnost. Začal jsem podezřívat, že tím zlým parametrem je především prohřešek ve směrovosti antény. A snažil jsem se to prokázat i na takových málo účinných anténách, jako je krátký vertikál Rybakov (který má ovšem vynikající směrovost a nízký vyzařovací úhel). A mnohem později jsem prokázal modelováním a zkouškami, co dovede udělat geometrie nadzemních radiálů u vertikálů. Ale i o tom je můj web, pokud ho budete číst pozorně...

Prosím, nedejte se v tabulce se spojeními splést 44 tehdejšími potvrzenými QSO z Austrálie. Ty byly dělané jinak a při zkouškách jiné antény. Téměř ve všech případech šlo o spojení long path, s azimutem 240 stupňů, tedy na Jižní Ameriku, avšak se směrovkou v pásmu 20 metrů.

Nicméně, všechny tyto souvislosti jsem tady pro ilustraci uvedl. Já prostě na precizní modelování antén věřím, protože se mi podařilo téměř vždy prokázat měřením shodu nebo vysvětlit příčiny, proč model NEC, provedený momentovou metodou neodpovídá realitě. Ano, připouštím, že podstatný vliv má QTH, členitost terénu, různé urbanistické faktory a konečně i rušení. Ale to všechno lze modelovat, korigovat a pracovat s tím. K ověřování vlastností lze samozřejmě využívat různých skimmerů s SDR přijímači a/nebo ochotných protistanic. V takovém případě však nabádám k obezřetnosti. Rád dělám svůj oblíbený experiment, když si vybírám vhodnou DX protistanici. Volám ji, nejraději PSK31, a s přiměřeným, ne příliš vysokým výkonem. Pokud mi protistanice dá rozumný report o úrovni signálu, pak ve stejném směru při další relaci zavysílám druhým rádiem a do druhé antény, zpravidla směrovky, poblíž našeho kmitočtu nosnou s vysokým výkonem. No, pokud jí tímto snížím citlivost, vím, na čem jsem. Protistanice má široké filtry a zasahuje AGC. Takový report není mým reportem, ale je ve skutečnsoti reportem nejsilnější stanice na pásmu. Pro srovnávání  je k ničemu. Pokud používá protistanice filtr o šířce pásma např. 250 Hz a AGC je řízeno od signálu za filtrem (to umí jak dobrá moderní DSP i klasika s klasickými filtry), pak protistanice o mém testu naprosto neví, můj signál v pohodě přečte i v dalších relacích a i v těchto relacích obdržím stejný či podobný report. Vyzkoušejte si své oblíbené skimmery a protistanice, hi. Nehoupou vás podmínky šíření (QSB), houpe vás regulace zisku.....nikoliv však u vás.

73's Míra, ok1ufc

© 2011 - Věra Šídlová a Míra Šídlo, ok1ufc, datum poslední úpravy: 12.01.2014