|
||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||
Všeobecně | ||||||||||||||||||||||||||||
Pokud v pásmu 80 metrů používáme dipólové antény a máme
nízké stožárky poblíž rodinného domku, máme anténu, která se nazývá NVIS,
září do nebe a je vhodná pro místní komunikaci. Funguje to spolehlivě po
Evropě, asi tak od Islandu po severní Afriku, k ránu uděláme na 80 metrech
americké stanice, ale moc radosti z DX spojení nemáme. Čtvrtvlnný
vertikální zářič by byl lepší, vyzařoval by nám pod úhlem mezi 25 až 30
stupni. Má jedinou nevýhodu. Je vysoký asi 20 metrů. Pokud si takovou
anténu nemůžeme dovolit, uvažujme o zkrácení. V praxi se používají různá
řešení. Já preferuji tato:
1) L anténu, tj. anténu s vertikálním zářičem, který
pokračuje horizontální částí (kromě šířky pásma nemá žádnou výhodu proti
zkrácené anténě, proto jsou v poslední době zkrácené antény častěji
publikovány) Nemusí být nahoře, ale pro pásmo 80 metrů potřebujeme anténu účinnou. To je z toho důvodu, aby do antény v místě napájení tekl maximální možný proud. Indukčnost, trap tedy dáváme co nejblíž pod kapacitní klobouk nebo u L antény až do vodorovného zářiče. Na schématech antén ukazuji, že proud v 9 metrů vysoké vertikální části zářiče je téměř konstantní v celé délce - viz schémata. Modelování těchto antén Modelování není náročné. Pouze u L antén modelujeme včetně druhého stožáru. Pokud tento stožár není dielektrický, ale uzemněný, podílí se na vyzařování antény. Změna ve vyzařovacím diagramu může být až 2 dB, a to již není zanedbatelné. Schémata antén
Ze schémat modelů vidíte obě antény. Kapacitní klobouk vertikálu má radiální vodiče vyrobené z AL trubek o průměru 10 mm, jde o radiály osmiúhelníku. Zářič obou antén byl z AL trubky o průměru 89 mm a byl vysoký 9 metrů. Druhý stožárek L antény byl rovněž z 89 mm AL trubky. Vertikál je konstruován jako sklopný. Ve sklopné konstrukci se rovněž indukují proudy, ale vyzařovací diagram příliš neovlivňují. Větší vliv má kapacita v patním izolátoru. U jednopásmového vertikálu nám její velikost příliš nevadí, ale může nám pokazit projekt u vícepásmového vertikálu. Budu o tom psát v některém z dalších článků. Vyzařovací diagramy
Na obrázku vlevo je srovnání vyzařovacího diagramu L antény a vertikálu. Vpravo je vyzařovací diagram vertikálu. Srovnání všech tří antén Srovnání jsem jsem udělal do jednoduché tabulky. Srovnával jsem kromě geometrických parametrů vyzařovací úhel a šířku pásma všech tří antén:
Praktické závěry L anténa je řešením pro DX provoz v pásmu 80 metrů. A díky vodorovné části nám bude fungovat také jako NVIS anténa pro spojení s Evropou. Milé zjištění pro nás určitě bude poměrně velká šířka pásma pro vyhovující VSWR. Taková šířka pásma není u antén pro pásmo 80 metrů až tak obvyklá. Zkrácená L anténa bude mít ovšem šířku pásma mnohem menší - viz tabulka. Musíme si uvědomit, že je to při rozteči stožárků pouhých 8 metrů. Podobných výsledků docílíme s jediným stožárkem u vertikální antény. Zisk, šířka pásma jsou stejné, pokud bude vertikální zářič vysoký 9 metrů, kapacitní klobouk bude o průměru 1,4 metru. Já jsem použil osmiúhelník z 10 mm trubiček délky 700 mm. Vertikál s kloboukem je pro místní spojení nevhodný, pro DX spojení je rovnocenný oběma L anténám, má dokonce nejnižší vyzařovací úhel. Nicméně, zisk všech popsaných antén závisí na kvalitě použité země - systému radiálů. Pro pásmo 80 metrů mám zakopáno 16 čtvrtvlnných radiálů. Zisk u všech popisovaných antén je přibližně stejný a je cca -3 až -4 dBi. Předpokládám, že stejného zisku docílíte u L antény již se 2 až třemi radiály ve směru vodorovného zářiče. Poznámka 1: pokud jste mě slyšeli nebo se
mnou dělali spojení v pásmu 80 metrů provozem BPSK v září 2013, právě jsem
dělal srovnávací měření s G5RV ... |
||||||||||||||||||||||||||||
73's Věra & Míra, ok1ufc |
||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||
© 2011 -
Věra Šídlová a
Míra Šídlo, ok1ufc, datum poslední úpravy:
12.01.2014 |
||||||||||||||||||||||||||||
|