Psaní zahájeno v dubnu 2019

Tuto rubriku chci nechat dlouhodobě rozepsanou. Mám pro to několik důvodů. Jedním z nich je směšná životnost buildu nejrozšířenějšího operačního systému Windows 10. Co to je 18 měsíců? Píšu to s vědomím vlastního názoru, za kterým si stojím, a sice, že aktualizace Windows opravdu nejsou par excellence (ve významu slov vynikající). Lidé, kteří mě znají, vědí, že bývám v oblasti informačních technologií velice kritický. Já na oplátku tvrdím, že jsem velice shovívavý. Kladu velký důraz na spolehlivost, ale s tím je spojena rovněž jednoduchost a důraz na intuitivní ergonomické ovládání. Teď bych měl napsat, co nesnáším. Je to prosté. Mlžení, demagogii a stupiditu. Bohužel, počítačové vědy jsou vědy společenské, pravidla jsou téměř ve všem nastavena lidmi. A tak se někdy stane, že nám dá dost práce pochopit, jak to ten druhý myslel. Klasik (už si nepamatuji, který) jednou řekl, že ten operační systém je jednoduchý (nebylo to tenkrát o Windows), ale musí ho obsluhovat génius, který tu jednoduchost vidí. Je to výstižné konstatování, jenže já vycházím z mnoha faktů. Jsem obyčejný smrtelník (život je krátký). Nepovažuji se za génia, ale za obyčejného uživatele. Výsledky své práce si přeji obdržet rychle. A jsem též skeptický k různým diskuzním fórům. Protože se tam obvykle nic nedozvím hned. Zvolil jsem si tedy tuhle formu poznámek k výpočetní technice, abych nemusel znovu a znovu vymýšlet, jak jsem cosi tenkrát dělal. Jsem člověk s minulostí. První výpočetní technikou bylo logaritmické pravítko, potom kalkulátory s natvrdo zadrátovanými funkcemi, později programovatelné. Nikdy jsem se neživil programováním. Jenže vždy jsem ke své technické práci potřeboval tu něco změřit, tu něco vypočítat, tu něco namalovat, něco vyfotografovat, tu něco archivovat, či sdílet s obdobně postiženými lidmi. Výsledkem je, že padesát let žiji s výpočetní technikou a poznal jsem věci pomíjivé i díla trvalých hodnot. Prvním grafickým operačním systémem pro mě byly Windows. Za jejich kruciální výhodu považuji jejich rozšířenost a fakt, že se snaží býti zachována kompatibilita směrem dolů, spolu s možností využívat velmi staré programy. Za druhou výhodu považuji svobodu v možnosti jednoduše spouštět programy třetích stran. Ano, myslím tím ty geniální samostatně stojící .exe programy a portable aplikace. Třetí výhodou je, že běžnému uživateli nebyla pod nos strčena černá skříňka s několika užitečnými aplikacemi a miliardou zbytečných aplikací a se slovy tak, tady to máš. S Windows měl běžný uživatel vždy k dispozici vývojové nástroje za přiměřenou cenu nebo i zcela zdarma. To je významná svoboda, protože si každý mohl jednodušší aplikaci napsat sám a obvykle i velice rychle. Jenže, jak šel čas, tak jsme se vyvíjeli my i svět kolem nás. Vznikla celá řada výborných operačních systémů. Před několika dny (dnes je 15.8.2019) jsem si vyzkoušel krásný Linux Mint 19.2, s virtuálním strojem (Oracle Virtual Box), s runtime Wine pro spouštění těch nádherných Windows exáčů a s nádherným vývojovým jazykem pro psaní jednoduchých aplikací (Gambas 3). A tak se stalo, že žijeme v době, kdy máme pestrý výběr z více možností v operačních systémech i v hardware.

Nepovažuji se ani za Windowsáka, ani za Linuxáka. S Windows jsem si prostě jednoho dne začal. Bylo to v 90 letech minulého století. Pak přišel den, kdy mě politika Microsoftu, která se týkala neskutečných aktualizací (tenkrát jsem prvně použil termín ramlování disků) doslova donutila používat jiné operační systémy. Měl jsem v té době konkrétní vizi. Neztratit příliš mnoho času, ale naučit se v 60 letech všem základním úkonům, které se týkají udržení provozuschopnosti mých strojů, které používám k hobby, k práci, psaní, k řízení technologií. Měl jsem vizi nejít do zbytečných detailů, ale mít připravené jednoduché, vyzkoušené a osvědčené postupy. Nejen pro údržbu, ale i pro rychlou tvorbu vlastních věcí, tedy projektů, které zvládne jednotlivec ve vyšším věku. A od té doby píšu tyhle stránky s názvem "Když jsou s desktopem potíže ..."

Zpět na obsah